„Byl to zločin proti naší zemi a našim lidem a nemám k tomu co dodat“ řekl Tadič během výročního ceremoniálu k výročí bombardování Srbska, který se konal ve středosrbském městě Aleksinac.

Bývalý velvyslanec Omar Brebesh mučen bitím, řezáním a dokonce stržením nehtů na nohou. Rodina mrtvé tělo 62 letého muže objevila 20.ledna v nemocnici v Zintánu, asi 100km od hlavního města. Syn popsal v jakém hrozném stavu bylo tělo otce nalezeno. 

Není jasné, zda si chorvatští právníci mysleli, že  vyjádřením podpory USA by mohlo být obvinění staženo, či rozšířeno na amerického spojence. Tak či tak, Impérium udělalo to, co obvykle, a hodilo své „psy ze skládky“ jak se říká přes palubu poté, co posloužili jejich záměrům.

Podle žalobce ministr útok zosnoval s úmyslem svést ho na islamisty, eskalovat zákroky proti nim a získat tak pro egyptský režim větší podporu Západu.

Od devadesátých let se Balkán stal hřištěm pro mocné politiky z Evropy a Ameriky. Nikde jinde na světě, dokonce ani v Afghánistánu, se velvyslanci impéria netěší takové moci. Ale ani vyslanci, ani země, které reprezentují, si jak se zdá neuvědomují, co dělají: hrají si se sirkami u sudu se střelným prachem.

Na rozdíl od Ceauceska, byla vražda Miloševiće vykonávána pomalu, nepřímo a po mnoho let. 5. říjen vyznačuje den, kdy byla účinná politická moc v Jugoslávii uchvácena cizími mocnostmi, především Spojenými státy. Za zmatených okolností vyhlášený prezident Koštunica byl oslabený od samého počátku. Oblíbenec Západu Zoran Djindjić byl dosazen na místo srbského předsedy vlády a o pár měsíců později porušil srbskou ústavu, když vydal Miloševiće Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu, jedné z nejdéle trvajících soudních maškarád v dějinách.

Bývalý norimberský žalobce pro válečné zločiny Walter Rockler napsal: „Útok proti Jugoslávii představuje nejnestydatější mezinárodní agresi od doby nacistického napadení Polska za účelem zabránit ‚polským zvěrstvům‘ vůči Němcům.“