Karadžič neřekl, že chtěl zabít Muslimy v Sarajevu. On řekl, že pokud budou Muslimové tak šílení a zahájí válku, množství z nich zemře. Je tam spousta rozdílů mezi tím co řekl, a tím jaký obraz toho se pokoušela obžaloba a média vykreslit. Řekl jsem to předtím a řeknu to znovu, pokud by byl opravdu vinen, obžaloba by nemusela lhát o svých důkazech aby jej odsoudila. Žádný inteligentní člověk by nemohl brát slova z telefonátu jako důkaz genocidního záměru, ale takto jsou věci prezentovány u soudu žalobcem a tak byly i ohlášeny tiskem.

Vládnou v dnešních „západních demokraciích“ volení politici, nebo nikým nevolení majitelé médií? Jsou ještě lidé, vystavení mediální masáži, schopni skutečně svobodně volit své zástupce? A jsou námi zvolení politici, kteří žijí ve virtuální realitě vytvářené médii, stejně jako všichni ostatní, schopni rozhodovat v zájmu svých voličů?

V minulých dvou letech jsme ve Spojených státech měli čtyři jugoslávské teroristy, kteří chtěli „zabít tolik amerických vojáků, kolik bude možné“, chladnokrevného jugoslávského vraha, který střelil muže do tváře a zabil ho na denním světle v centru New Yorku, bosenského masového vraha, který zastřelil náhodné nakupující v nákupním areálu, dva naturalizované Američany, kteří chtěli po celém světě vést násilný džihád, a bosňanskou krásku – nikdo z nich nepatřil k žádnému známému národu světa, a většina pocházela z neexistující země.

Propagování kultury soužití, multietnické společnosti, nebo alespoň etnické tolerance není snadným úkolem. Dokonce ani v Evropě, ba ani s pomocí miliardových prostředků, či s „nejlepšími“ západními zkušenostmi. To je vidět zejména na Balkáně kde mají oblasti řízené zahraniční „odborností“ zdaleka nejhorší výsledek, zatímco oblasti bez těchto vnějších nebubřelých plánů fungují relativně lépe.